Neurověda. Ve stopách Ramóna y Cajala.
Alzheimer
Cajalova práce měla takový vliv na pokrok v poznání mozku, že ani dnes, 170 let po jeho narození, neexistuje oblast poznání v neurovědách, kde by Cajal nebyl zmíněn, a je jedním z nejcitovanějších vědců v odborných časopisech. Jeho přínos k poznání centrálního a periferního nervového systému z něj činí tvůrce moderní neuroanatomie. Jeho popisy a ilustrace sloužily jako učební text pro vzdělávání generací lékařů na celém světě.
Publikoval více než 200 článků v domácích i zahraničních časopisech. Mezi jeho knihy patří: Manuál běžné histologie a technické mikrografiky (1889), Manuál obecné patologické anatomie (1890), Texture of the Nervous System of Man and Vertebrates (1904). V roce 1906 obdržel Nobelovu cenu za medicínu a v roce 1907 se stal prvním předsedou Junty pro rozšířené vzdělávání a vědecká studia, kterým byl až do své smrti. Podílel se na hlavních iniciativách, jejichž cílem bylo vytvoření vědecké a vzdělávací infrastruktury ve Španělsku: Národní institut hygieny Alfonso XIII a Rada pro veřejné vzdělávání (1900); Laboratoř biologických výzkumů (1900) a Institut Cajal (1920). Cajalovo sémě přineslo ovoce v podobě nové generace vědců, kteří po absolvování odborné přípravy v prestižních mezinárodních centrech, jak to Cajal tehdy navrhoval svým studentům prostřednictvím Junta de Ampliación de Estudios, založili své výzkumné skupiny v institucích po celém Španělsku.
Příspěvky hostů se budou zabývat různými aspekty souvisejícími s budoucností neurovědního výzkumu, zejména schopnostmi, funkcí a nemocemi mozku.
