Setkání s literaturou: María Sánchez a Magdalena Šipka
V tomto básnickém recitálu uslyšíme Maríu Sánchezovou a Magdalenu Šipku recitovat své básně a hovořit s hispanistkou a překladatelkou, Evou Lalkovičovou.
María Sánchez je povoláním veterinářka. Momentálně pracuje s autochtonními rasami v ohrožení vyhynutí a prosazuje alternativní formy produkce a vztahu k půdě jako je agroekologie, pastevectví a extenzivní chovy dobytka. Pravidelně spolupracuje s rádii, digitálními i papírovými médii o literatuře, feminismu, extenzivním chovu dobytka, kultuře a venkovském prostředí. Je koordinátorkou projektu "Útroby textu", kterým zve k reflex nad kreativním procesem, a projektu "Almáciga", otevřeného kolektivního prostoru pro sdílení slov z venkovského prostředí v různých jazycích španělského území.
Její básně byly přeloženy do portugalštiny, angličtiny, francouzštiny, rumunštiny a polštiny. Od rady Nadace venkovských studií obdržela María Sánchez ceny Orgullo Rural (Venkovská hrdost) za to, že „je mostem pro šíření venkovského prostředí“, od Institutu pro španělskou mládež INJUVE dostala Národní cenu mládeže za kulturu, protože svou poezií přispěla „příkladným a inovativním způsobem ke zviditelnění otázky udržení života na venkově“, dále dostala cenu FADEMUR 2019 od Federace asociace žen z venkova za svůj boj za venkovské ženy a nakonec i cenu Córdoba de Igualdad 2020 v kategorii umění a kultura od vedení města Córdoba.
Její první básnickou sbírkou byl Cuaderno de campo (Venkovský sešit, vyd.La Bella Varsovia, 2017). Z dalších děl jmenujme Země žen, intimní a rodinný pohled na venkovský život, její první esej (Seix Barral, 2019) a Almácigo (Geoplaneta, 2020), již zmiňovaný slovník venkovských výrazů, který je stále rozšiřován v elektronické podobě.
Autorka bude číst jak dosud nepublikované básně, tak básně ze sbírky Město hráze, o které Olga Stehlíková na webu České televize – Art napsala: „Autorčina – v básních tematizovaná – angažovanost je, řekněme, všeobecně lidská: slova „právo“ či „hranice“ si tu zachovala svou „ideovou“ nezávislost zejména díky intimnímu lyrickému ladění sbírky, byť se v Městu hráze najdou básně přímo vyjadřující silný sociální soucit s utlačovanými a nepřijatelnost současných forem bezpráví nebo pracovního vykořisťování. Je-li tu ovšem vyjadřován příklon k lásce bez ohledu na pohlaví, potom vždy prožitkově, zkušenostně – z osobní, většinou zřetelně tělesné perspektivy, nikoli povšechně tezovitě. Je-li zpřítomňován feminismus, potom se sebeironickým odstupem.“