Poezie a hudba: Dobrý svědek nad zlato! Josého Zorrilly a Conrada del Campa
Zveme vás na večer plný hudby a poezie do Muzea literatury.
Conrado del Campo složil svůj Kvartet č. 4 El Cristo de la Vega v roce 1906. Tento kvartet s vypravěčem, který měl premiéru o rok později, je vlastně melodram na motivy básně A buen juez, mejor testigo (Dobrý svědek nad zlato!) od Josého Zorrilly. Malebné scény této toledské legendy, která vypráví o zázračné a povznášející události, jsou proloženy a podkresleny hudbou Del Campa, který zde koncipoval jednu ze svých nejinspirativnějších kreací.
Koncertu s recitací, kterým vás provede Zemlinského kvarteto a herec František Skřípek, bude předcházet úvod o paralelách mezi dílem španělského básníka Josého Zorrilly a jeho českého současníka Karla Hynka Máchy. Úvod přednese Cyril Navrátil, překladatel Zorrillova díla do češtiny.
José Zorrilla se narodil v roce 1817 ve Valladolidu jako syn Josého Zorrilly, přísně zásadového absolutisty, a Nicomedes Moralové. Po několika letech strávených ve Valladolidu, Burgosu a Seville se rodina usadila v Madridu, kde jeho otec s velkou horlivostí pracoval jako policejní superintendant a jeho syn nastoupil do šlechtického semináře. Studoval práva na univerzitách v Toledu a v rodném městě, které v roce 1836 opustil a přestěhoval se do Madridu, kde vedl bohémský život, dokud ho nečekaně nepotkala sláva po sebevraždě Larry. Na jeho pohřbu přednesl zpaměti improvizovanou báseň, čímž vzniklo jeho hluboké přátelství s Esproncedou. Od té chvíle ho provázel úspěch, i když jeho bohémský životní styl ho uvrhl do finančních problémů. V roce 1839 se oženil s Florentinou O'Reillyovou, vdovou, která byla mnohem starší než on a měla syna. V roce 1845 odcestoval do Francie, kde se seznámil s Dumasem, George Sandovou, Mussetem a Gautierem.
V roce 1848 byl zvolen členem Španělské královské akademie. V roce 1851 se usadil v Paříži a v roce 1853 v Londýně. V Paříži se seznámil s Leilou, kterou vášnivě miloval. V letech 1854-1866 žil v Mexiku. V roce 1858 odcestoval na Kubu, kde zůstal rok, ale vrátil se do Mexika. Když se Maxmilián v roce 1864 ujal moci, byl Zorrilla jmenován ředitelem Národního divadla. Do Španělska se vrátil v roce 1866. V roce 1869 se oženil s Juanou Pachecovou. V roce 1889 byl v Granadě vévodou z Rivasu za přítomnosti královny regentky Isabely II. oceněn jako španělský královský básník. Zemřel v Madridu v roce 1893. © Escritores.org
Conrado del Campo (Madrid, 1879-1953) Španělský skladatel, studoval hudbu na madridské konzervatoři, kde mimořádný talent mladého studenta skladby brzy upoutal pozornost jeho učitelů. Po brilantním absolvování hudebního vzdělání se jako skladatel přiklonil k tendencím moderní francouzské techniky a vynikl pozoruhodnými symfonickými a komorními skladbami. Působil také jako sólista na violu v Madridském symfonickém orchestru, byl zakladatelem Francouzského kvarteta a členem Madridského kvinteta a zastával funkci profesora skladby na konzervatoři ve španělském hlavním městě. V roce 1947 byl jmenován dirigentem Orquesta Sinfónica de Radio Nacional. Aniž by se zřekl nacionalismu, uvedl do španělského hudebního světa německé postupy, zejména Johannese Brahmse a Richarda Strausse. V této linii vytvořil svou symfonickou báseň La Divina Comedia (Božská komedie, 1908). Conrado del Campo byl významnou osobností soudobé španělské hudby a jeho skladby se s velkým ohlasem hrály v mnoha španělských městech. Byl jedním z nejplodnějších španělských skladatelů 20. století s rozsáhlou tvorbou a zároveň jedním z autorů neprávem zapomenutých. Mezi jeho hlavní díla patří opery Romeo a Julie, La dama desconocida (Neznámá dáma), Don Álvaro, Tragedia del beso (Tragédie o polibku), Leonor Téllez a La culpa (Vina). Pro orchestr složil Granadu; Don Juan de España; Aires, Airiños, Aires, atd.