Když kozy hrají v kostky

Ponoříme se do jejich literárního díla, nejen toho básnického, ale také do esejů jako Paměť flamenka, do rozhovorů, přednášek, dialogů, odkazu z 35 let práce na Hispanoamerických listech a zejména do autobiografického románu Félixe Grandeho, Balada dědečka Palancase (2003), v němž vypráví příběh tří generací své rodiny a kde vzpomíná na své dětství strávené v Tomellosu s dědečkem, chovatelem koz; dětství plné života a smrti, strachu a hladu v poválečném období, španělská realita, kterou Grande zprostředkuje skrze nevinný pohled dítěte, aby překonal celý ten čas ticha.

Na jevišti, tři kozy se ztratily ze stáda. Nedůvěřují lidem? Na jevišti jsou roztomilé, líbí se, přitahují, udržují si odstup, jsou zdvořilé a nesou v sobě jistá tajemství, s nimiž bez předsudků žijí. Ve skutečnosti, mezi nenasytnou touhou přepadnout obrovské pole ječmene a hrozivou blízkostí bouře jako konce světa, žijí napojené na tichý matrix, který je živí hudbou a akcí. Kozy jsou tvorové diskrétní, rozhodní a překvapiví. Spí málo ale intenzivně. Dělají to co vidí a hrají si se slovy, která zaslechly. Nicméně, jsou to kozy. A proto události a dialogy u nich znějí tak trochu divně, jako pokřivené zrcadlo, snad užitečné, v němž můžeme poznat sami sebe.

Po bohaté přehlídce proměn, kdy si vkládají do úst literární postupy Félixe Grandeho, Antonia Machada, Césara Valleja nebo Mallarmého a kdy jsou střídavě studenty, pěveckými nadšenci, divadelníky, návštěvníky muzeí, výletníky, věrnými zákazníky oblíbených hostinců a především náruživými hráči kostek, aniž bychom mohli vědět, co si myslí anebo jak si to mezi sebou vyprávějí, se nakonec vracejí na horu, kde sní a rozjímají ovívány tichým neviditelným větrem, za zvuku jejich nadčasových zvonců.

Španělská divadelní společnost La sombra del Oso, ve spolupráci s Institutem Cervantes a Oddělení školství Velvyslanectví Španělska, nabízí tuto divadelní hru školním skupinám a v sobotu 26. dubna také přátelům Institutu Cervantes.