Zemlinského kvarteto a Miguel Trápaga. Kvintety s kytarou.
Francisco de Goya
Na prvním koncertu sezóny Zemlinského kvarteta se k tomuto prestižnímu komornímu souboru připojí španělský kytarista Miguel Trápaga, aby interpretoval slavný Bocheriniho kvintet č. 4 D dur, známý jako "Fandango" kvůli tanci, který tvoří jeho poslední větu. Na hudbu této poslední části předvede tanečnice Nuria Cazorla, sólistka divadla F. X. Šaldy v Liberci, choreografii, kterou vytvořila speciálně pro tuto příležitost.
Na druhé straně, v rámci tohoto dialogu mezi španělskou a českou hudbou a hudebníky uvedou stejní interpreti premiéru kvintetu pro kytaru a smyčcové kvarteto Jiřího Kabáta s názvem Cinema da camera.
"V roce 1768, ve svých pětadvaceti letech, přijel nesmrtelný skladatel a virtuózní violoncellista z Luccy Luigi Boccherini do Španělska za láskou italské sopranistky, která cestovala po naší zemi, a zůstal zde až do své smrti. Sloužil infantovi donu Luisovi, bratru Carlose III., který byl vykázán na svůj soukromý dvůr v Arenas de San Pedro, protože se oženil s prostou ženou. Právě tam se setkali Boccherini a Goya, dva nejosvícenější a nejvýraznější talenty celého 18. století ve Španělsku. A právě tam Goya zobrazil Itala mezi postavami na prozíravém obraze "Rodina infanta dona Luise", který je patrně nejvýznamnějším skupinovým portrétem v dějinách moderního malířství. Po infantově smrti vstoupil Boccherini stejně jako Goya do služeb vévody a vévodkyně z Osuny, stejně významných mecenášů výtvarného umění a hudby. Vévoda hrál na kytaru velmi dobře a Boccherini pro něj na konci století zkomponoval pozoruhodnou skupinu kvintetů s kytarou, z nichž se k nám dostalo devět. Jedná se o adaptace některých jeho dřívějších komorních děl. Mezi nimi vyniká č. 4 D dur, nazvané Fandango kvůli tanci ve třetí a poslední větě. Kvintet začíná krásnou pastorální částí, pokračuje elegantním, palácovým Allegrem a vrcholí monumentálním "Fandangem", které spolu se smyčcovým kvartetem - dvoje housle, viola a violoncello - a kytarou musí být zahráno také s kastanětami a tamburínou. V této hudbě se plně evokují všechny goyovské světy; majismus Cartones para Tapices, erotika šlechty napodobující nevázanost lidových vrstev, pronikavost a odvaha dvorských portrétů a předzvěst stínů, předzvěst bouřkových mraků, které rozvrátí společnost Ancien Régime a přivedou nás do naší první občanské války, neboť právě ta a nic jiného byla válkou za nezávislost. V tomto fandangu je zázračná rovnováha mezi všemi nástroji, které si v průběhu skladby postupně předávají hlavní roli. Přes zdánlivou slavnostní povahu tance je v něm cítit poněkud čarodějnický a ďábelský, démonický skřítek, jako by šlo o makabrózní, úporný a opakující se tanec, ve znepokojivém a zlověstném perpetuum mobile, tolik evokujícím naši rasu. Už zde můžeme tušit nedýchatelné výpary, které Goya rozvine ve své Quinta del Sordo".
(Andrés García Ibáñez, Diario de Almería, 3. září 2020)
Miguel Trápaga se narodil v Kantábrii, studoval na konzervatoři Ataúlfo Argenta v Santanderu a na Královské hudební konzervatoři v Madridu u Javiera Canduela a Demetria Ballesterose a své vzdělání si rozšířil u různých mistrů, jako jsou José Tomás, David Russell a Gerardo Arriaga. Nahrával mimo jiné pro Radio Nacional de España, portugalskou Antenu 2, BBC, australskou ABC a osm kompaktních disků. Jeho poslední nahrávky jsou pro label NAXOS s "Concierto de Aranjuez" Joaquína Rodriga a první světová nahrávka "Concierto de Benicassim" Leo Brouwera s dirigentem Óliverem Díazem a orchestrem Real Filharmonía de Galicia.
