Vidět ženu
Mònica Rovira
Dívat se na ženu, uvidět ji z blízka, tak z blízka, že neunikne jediný pór. Snažit se prostřednictvím filmu zachytit nevysvětlitelné pocity, podstatu zamilovanosti, hloubku citu.
Mónica Rovira se rozhodla těmto výzvám čelit pomocí filmu (jenž je spíše náladou, abstrakcí a snůškou emocí, než filmem), ve kterém odvážně podrobuje zkoušce svůj vztah k ženě. Ukazuje nám v něm složitost prolínání dvou světů, pomezí lásky a tvoření, jejich koexistenci a hlubokou stopu, jež zanechávají.
Beseda s režisérkou následuje po skončení promítání.
Mónica Rovira absolvovala magisterské studium audiovizuální komunikace a dokumentární tvorby na univerzitě Pompeu Fabra v Barceloně. Na pražské FAMU studovala v programu Famu International. V roce 2002 v Praze natočila krátký film s tehdy začínajícími herci – spolužáky z FAMU – Kryštofem Hádkem a Ester Geislerovou. Spolupracovala s Joaquimem Jordou, Viktorem Kossakovskym a Marcem Rechou.
Objevila vztah free jazzu a filmu. Za pomoci niterné předtuchy zkoumá hranice filmového jazyka; protože ji baví poznávat a také pro vztah, který vytváří mezi “tím druhým” a kamerou. Jedním pohledem vstupuje do hry lidská zranitelnost a vše nevyslovitelné: těla a tváře žijí svým životem, nejsou pouhým otiskem, jsou prchavým okamžikem. Ve střižně nachází “natočený příběh”, s touhou probudit v divákovi zkušenost, píše v obrazech, jež překonávají kauzální vyprávění. Svůj první celovečerní film nejen režíruje, ale také v něm ztvárňuje jednu z hlavních postav.
