Setkání s literaturou: Mario Benedetti

Mario Benedetti (1920-2009) byl i je nejznámějším uruguayským autorem (snad ještě s Juanem Carlosem Onettim), nepochybně světovým a již sedmdesát let překládaným do mnoha jazyků včetně češtiny. Prezentován i hodnocen je mnoha slovníkovými hesly, ale stručně charakterizovat jeho dílo není snadné. Jeho texty jsou různorodé obsahem i formou, působil jako novinář, básník, povídkář i dramatik. Mnohdy je velmi subjektivní, jindy politický, často poetický, zároveň laskavý i neústupný. Znakem jeho próz je vcítění a přesvědčivost, subtilní i pronikavá pointa a síla v nevyřčeném, nikoli v silných slovech. Velkou roli pro něj hrají dílčí náměty, jako je exil, v kterém sám pobýval, kosmpolitismus, dětské zážitky jako východisko životního konání, nostalgie za láskami reálnými i platonickými, literatura a tango jako kulturní tradice, fotbal jako metafora života, město Montevideo jako nenápadné panoptikum dějin 20. století, zúčtování se sebou samým před smrtí – a Uruguay jako starý dobrý svět ze zemí předků přenesený a na dlouhou dobu v novém prostředí konzervovaný: žádná exotika, ale nejevropštější země mimo Evropu. Málokde se ještě stává, aby spisovatel byl charakteristikou a výkladní skříní své země, ale Benedetti je Uruguay a Uruguay je Benedetti.