Během tohoto literárního setkání budeme s Belén Gopegui a Petrou Hůlovou hovořit o jejich tvorbě a životní dráze; nebudou chybět ani úryvky jejich textů v autorském čtení. Moderování besedy se ujme hispanista a profesor Ostravské univerzity, Jan Mlčoch.
Belén Gopegui se narodila v Madridu v roce 1963 a dnes je jednou z nejvýznamnějších spisovatelek posledních dvaceti let ve Španělsku. Vystudovala práva na Autonomní univerzitě v Madridu, brzy se vzdala představy, že se stane právničkou a pustila se do literární činnosti psaním článků pro různá média. V roce 1993 vydává svůj první román, La escala de los mapas (Meřítko map), s nímž sklidí obrovský úspěch ze strany kritiky i čtenářů. Její tvorba se vyznačuje pečlivým zacházením s jazykem a nepřikrášleným zobrazením reality, v níž žijeme, což často klade na čtenáře nárok zamyslet se nad svým místem a závazku ke společnosti, jejíž je součástí. Belén Gopegui je autorka románů, divadelních her a fikce pro mládež. Řada jejích knih byla filmově zpracována.
Řekli o ní:„Komplexnost hodná Grahama Greena.“ Francisco Umbral, El Mundo (o knize El lado frío de la almohada – Chladná strana polštáře)
„Rozbíjet hranice mezi jednotlivcem a kolektivem, soukromým a veřejným. To je jedním z výpravných cílů Belén Gopegui“. Rafael Conte
„Belén Gopegui is my bunker“. María Unanue, Pikara Magazine
Petra Hůlová (* 1979) je spisovatelka, esejistka a dramatička, držitelka několika literárních ocenění včetně Magnesie Litery, Ceny Josefa Škvoreckého nebo Ceny Jiřího Ortena. Vystudovala mongolistiku a kulturní vědu na Karlově univerzitě v Praze. Pro její dílo je příznačná různorodost stylu, témat i prostředí. Její zatím poslední román Zlodějka mýho táty (2019) je vyprávěný z pohledu kluka, jenž žije ve střídavé péči rodičů. Její knihy byly přeložené do angličtiny, němčiny, maďarštiny, polštiny, italštiny i španělštiny. Přispívá do řady českých periodik a spolupracuje s rozhlasem.
Vypravěčkou románu Macocha (Torst, 2014), ye kterého uslyšíme ukázku, je úspěšná autorka ženských románů. Navzdory pracovnímu úspěchu je ale její život v troskách. Román je krutou zpovědí matky, která v sobě nenašla mateřský cit. Je psaný jako monolog, ve kterém se objevují nesčetné floskule a vyprázdněná slova, podobně jako v ženských románech nebo telenovelách. Upřímná není vypravěčka k nikomu, ani sama k sobě.
