Poezie za hranicemi. Rafael Soler a Juan Van-Halen

Rafael Soler (1947, Valencie) je španělský spisovatel, inženýr a sociolog, který žije v Madridu, kde přednáší na Polytechnické univerzitě. Jeho intenzivní literární tvorba, přijímaná jako jedna z nejzajímavějších v nové španělské literatuře, začala vydáním románů El grito (Výkřik 1979, vítěz ceny Ámbito Literario) a El corazón del lobo (Vlčí srdce 1981, vítěz ceny Cáceres), následovaly romány El sueño de Torba (1983) a Barranco (Rokle, 1985) v Ediciones Cátedra a také El último gin-tonic (Poslední gin-tonic, 2018) a Necesito una isla grande (Potřebuji velký ostrov, 2019) v nakladatelství Contrabando. Rafael Soler je také autorem dvou oceňovaných knih povídek Cuentos de ahora mismo (Povídky z této doby, 1980) a El mirador (Rozhledna, 1981) a sedmi knih poezie: Los sitios interiores (Vnitřní místa, 1979), Maneras de volver (Jak se vrátit zpátky, 2009), Las cartas que debía (Dopisy, které jsem dlužil 2011), Ácido almíbar (Kyselý sirup, 2014, Cena valencijské literární kritiky), No eres nadie hasta que te disparan (Nejsi nikdo, dokud na tebe nevystřelí, 2016), Las razones del hombre delgado (Důvody hubeného muže, 2021) a Memoria y no (Paměť a ne, 2024) a antologií La vida en un puño (Život v hrsti, 2011), Pie de página (Pod čarou, 2012), Leer después de quemar (Po spálení přečíst, 2018) a Demasiado cristal para esta piedra (Příliš mnoho skla na tento kámen, 2024). Kniha Vivir es un asunto personal (Život je osobní záležitost), vydaná v roce 2021, shrnuje jeho kompletní dílo. Účastní se básnických festivalů a setkání v Evropě, Latinské Americe a Asii. Jeho knihy vyšly v Maďarsku, Japonsku, Itálii, Francii, Spojených státech, Ekvádoru, Paraguayi, Bolívii, Hondurasu a Peru. Od května 2015 je 1. místopředsedou ACE - Sdružení španělských spisovatelů. Od března 2017 pořádá v Madridu „Literární pondělky v Café Comercial, la Casa de todos“.

Juan Van-Halen (1944 Torrelodones, Madrid). Novinář s širokým záběrem (tisk, rozhlas, televize, tiskové agentury), který procestoval celý svět v rámci zpravodajských misí. Autor asi třiceti knih poezie, esejů, románů, kronik a cestopisů. Mezi jeho básnické knihy patří Cuaderno de Asia (Asijský deník), Lo que yo llamaba olvido (To, čemu jsem říkal zapomění), Laberinto de arena (Písečný labyrint), Corcel del sueño (Oř snů) a Revelaciones (Odhalení) a antologie Poemas del hombre que pasa (Básně procházejícího muže), Manual de asombros (Příručka úžasu), Como un viejo secreto desvelado (Jako odhalené staré tajemství) a La piel del agua (Vodní kůže). Za svou básnickou tvorbu obdržel mimo jiné ceny Manuel Machado, Fray Luis de León, Rabindranath Tagore, Francisco de Quevedo a literární stipendium od nadace Fundación March.