Zlatý věk Židů v al-Andalusu
Tento projekt nám nabízí jedinečný pohled do tisícileté historie židovských komunit na Iberském poloostrově, které byly nedílnou součástí arabského světa ve Středomoří od roku 845 n. l. až do 15. století.
Výstava zdůrazňuje přítomnost a význam judeoandaluských komunit od jejich poloostrovních počátků až po jejich rozptýlení po celém středověkém Středomoří. Cílem výstavy je uspokojit rostoucí zájem veřejnosti o tuto komunitu.
Expozice ukazuje, jak se v průběhu dějin židovský a muslimský svět intenzivně a plodně proplétaly v pestrobarevné mozaice arabské kultury. Ačkoli pojem „arabští Židé“ může na první pohled znít rozporuplně, židovská komunita, která žila na územích islámu, představovala větev Židů dnes známých jako mizrachim, tedy orientální Židé. Ti se vždy cítili kulturně i společensky vzdáleni evropským aškenázským Židům, avšak zároveň se považovali za plně arabské. Jejich jazyk, melodie, kulinářské recepty – zkrátka celý jejich sociokulturní svět – byl arabský. Židovská identita v tomto území byla hluboce prostoupena arabskou kulturou.
Islámský svět vždy zaručoval svobodu vyznání monoteistických náboženství. Tak se Osmanská říše stala bezpečným útočištěm pro iberské Židy, kteří byli vyhnáni Ediktem katolických králů.