Foco Ignacio Pardo (1985-2004)

Témata jeho děl se často pojí s hnitím masa pomocí much nebo jiným eschalotogických elementů, s vnitřnostmi nebo krví. Také ho zajímá utrpení a bolest znázorněná jako hřeby pronikající do masa, nůžky, které maso amputují a zobrazená skrz koláž šílených a často i násilných obrazů, která v lidském oku způsobuje kolizi protikladů. Erotika a sexualita je představena jako téma čistě biologické, autor se neuchyluje ke smyslným či pornografickým obrazům. Sexualita jako věc přirozená je v jeho tvorbě přítomná (včetně penetrace a pohlavních orgánů), ale obvykle je představena humorným způsobem, který jí bere její erotický potenciál. Sexualita je vnímána jako něco abstraktního, náhodného. Vše, úplně vše skončí a sex bude navždy jen počátkem smrti.

Nejedná se ale o dílo plné zármutku ve stylu barokního tempus fugit. Jádro díla skýtá velkou radost ze života, jako by poznal proslulý pohled na realitu, na život, přijímal umírání jako přirozenou součást života a rozhodl se zbavit zábran a oslavovat každý okamžik, zahrnout do něj i věci instinktivní a lascivní a opustit tak puritánská přesvědčení.