Jacques Rivette: „Françoisovi Truffautovi a mně se ve své době moc líbil On. Tehdy nás velice zaujala jeho hitchcockovská stránka, i když Buñuelovy a Hitchcockovy obsese jistě nejsou srovnatelné. Ale oba měli odvahu dělat filmy s obsesemi, jimiž byli posedlí.“ Pocit nepříčetné žárlivosti, který se ve filmu On rozroste do chorobných rozměrů, nebyl Buñuelovi neznámý, na což naráží i Rivetteova poznámka. Buñuel sám říká: „Paranoikové jsou básníci... Předpokládejme například, že paranoikova žena zahraje krátkou větu na piano. Její manžel se okamžitě utvrdí v přesvědčení, že jde o znamení pro milence, skrytého na ulici. A tak dál.“ Psychoanalytik Jacques Lacan se o filmu vyslovil s uznáním, diváky padesátých let ale Buñuelův paranoidní „básník“ poněkud vyděsil. Od určité chvíle je totiž taková poezie (jako každá pravá poezie) životu nebezpečná. M. K.
