Setkání s literaturou: Elena Poniatowska a Octavio Paz

desconocido

Každý rok 23. dubna, na Světový den knihy a autorských práv, se vyhlašuje Cervantesova cena, jedno z nejvýznamnějších ocenění v oblasti španělsky psané literatury. Mexičané Elena Poniatowska a Octavio Paz ji získali v roce 2013 a v roce 1981, a nyní v České republice vyšly dva překlady jejich nejvýznamnějších děl, Poniatowské Dvakrát jedinečná (Dos veces única) a Pazovy Indické odlesky (Vislumbres de la India). Obě díla přeložila hispanistka Anna Tkáčová a vydalo je nakladatelství Dauphin. Překladatelka obě knihy představí společně s profesorkami Dorou Polakovou, specialistkou na dílo Eleny Poniatowské, a Annou Houskovou, specialistkou na dílo Octavia Paze.

Novinářka, spisovatelka a pedagožka Elena Poniatowska (1932, Paříž) má za sebou rozsáhlou literární kariéru, v níž se dotkla téměř všech literárních žánrů, včetně románů, povídek, poezie, esejů, kronik, ale i příběhů pro děti a divadelních adaptací.

Po počátečním vzdělání v angličtině a španělštině studovala v roce 1949 ve Spojených státech a v roce 1953 se vrátila do Mexika. V té době začala pracovat pro noviny "Excélsior", kde prostřednictvím každodenního rozhovoru vykreslovala realitu své země v 50. letech. V roce 1955 vydala svůj první román Lilus Kikus a v roce 1971 získala literární cenu Xaviera Villaurrutia za román La noche de Tlatelolco, přestože ji odmítla. Novinářskou a literární tvorbu spojila a v 90. letech vydala knihy Todo México (1990), Tinísima (1991) -o životě italské fotografky Tiny Modottiové-, Paseo de la Reforma (1997), Todo empezó en domingo (1998), Cartas de Alvaro Mutis a Elena Poniatowska (1998), Las soldaderas (1999), Juan Soriano, Niño de mil años (1999). Její díla zahrnují kroniku studentského masakru z 2. října 1968, zemětřesení v Mexico City v roce 1985 a konfliktu v Chiapasu v roce 1994. Vyučovala literaturu a žurnalistiku na Kairós a Národním institutu mládeže (INJ) a v literární dílně El Grupo. Byla zakládající členkou Cineteca Nacional a nakladatelství Siglo XXI. Prostřednictvím krátkých filmů se zabývala postavou významných kulturních osobností, jako je mexická básnířka Sor Juana Inés de la Cruz a mexický muralista José Clemente Orozco. Mexická spisovatelka má literární cenu, která nese její jméno a kterou v roce 2007 založila vláda hlavního města Mexika, a je "honoris causa" na univerzitách po celém světě.

Mexický básník a esejista Octavio Paz (Mexiko, 1914 - Coyoacán, 1998) získal v roce 1990 Nobelovu cenu za literaturu. V sedmnácti letech publikoval své první básně v časopise Barandal. Později vydával časopisy Taller a Hijo pródigo. Na cestě do Španělska se seznámil s intelektuály Španělské republiky a s Pablem Nerudou, což silně ovlivnilo jeho poetiku. Po vydání knihy Luna Silvestre a sbírky básní věnované španělské občanské válce No pasarán! vydává knihy Raíz del hombre, Bajo tu clara sombra, Entre la piedra y la flor a A la orilla del mundo (Na břehu světa). V roce 1944 tráví díky Guggenheimovu stipendiu rok ve Spojených státech. V roce 1945 vstupuje do mexické zahraniční služby a je vyslán do Paříže. V tomto období se distancuje od marxismu a navazuje kontakty se surrealistickými básníky a dalšími evropskými a latinskoamerickými intelektuály. V 50. letech vydává čtyři zásadní knihy: Libertad bajo palabra, El laberinto de la soledad, portrét mexické společnosti, ¿Águila o sol?, knihu próz se surrealistickými vlivy, a El arco y la lira (Luka a lyra). Jeho rozsáhlou a rozmanitou tvorbu doplňuje řada básnických sbírek a esejů, mezi něž patří Cuadrivio, Ladera este, Toponemas, Discos visuales, El signo y el garabato, Mono gramático, Pasado en claro, Sombras de obras a La llama doble.

Setkání s literaturou: Elena Poniatowska a Octavio Paz

V rámci

Pořádající instituce