Kulturní aktivity

Iluze cestuje tramvají

U mnohých, pro něž je Buñuel především surrealistou, zaráží opomíjení filmu Iluze cestuje tramvají, příběhu dvou tramvajáků, kteří si v noční opilecké euforii vypůjčí „svou“ tramvaj a pak se bojí, že ji nebudou moci nepozorovaně včas vrátit. Tramvaj jede vyprázdněnými nočními ulicemi, v pouličním osvětlení vrhá na zdi domů dlouhé stíny. Na zastávkách čekají skupinky cestujících, u jatek nastoupí řezníci s velkými kýtami masa na ramenou, jedna žena mává kusem syrového masa před spolucestujícími, další muž jim nabízí mozek, pasažéři balí darované do novin. Nad opilým baronem se pohupuje kus masa a shodí mu cylindr.


Na další zastávce nastoupí do pojízdného řeznictví dvě zbožné, bojácné ženy se soškou Krista. Pro pouliční lidovou slavnost sehraje skupina nadšených ochotníků (dělníků i tramvajáků) kus ve stylu pašijových her, v podomácku vyrobených kulisách a kostýmech. Mile naivní hra ukazuje Luciferovo vyhoštění z řad andělů, jeho proměnu v hada, svedení Evy a vyhnání lidí z Ráje. Zavržený Lucifer slibuje pomstu... v roce 1954 samozřejmě prostřednictvím atomové pumy.

Tramvaj jako předmět surrealistického zalíbení nás odkazuje k chladnému světu obrazů Paula Delvauxe; Buñuel nabízí na tento motiv „odmraženou“ variaci. M. K.

Úvodní slovo: David Čeněk

V rámci

Pořádající instituce

Spolupracující subjekty