Franklin opustil skupinu

„A co když nepatřit do žádného fotbalového klubu, k žádnému náboženství a nemít žádnou vlast není tak špatné? Opustit skupiny má svůj díl humoru a něhy… a je to menší zklamání.“

Ve světě, kde se míra důvěryhodnosti vytratila, se člověk snaží svou vlastní citlivostí pochopit, že nejlepším způsobem, jak o sebe pečovat, je odejít z těch hrozných skupin, které byly vymyšleny, aby nás sblížily, a přitom nás ve skutečnosti uvrhají do vězení. Do předpojatosti, rasismu, xenofobie, atd. Skupiny náboženské, politické, skupiny rodičů ze školy, starých známých, kolegů z práce, intelektuálů a dalších. Přihlásit se do nich by pro nás mělo být spásné, ale ve skutečnosti se mění v peklo. Skrze různé příležitostné postavy se dílo dostává do těchto malých skupin, kde být členem může být velký problém.

Herec, roztříštěný do deseti scén, skládá komplimenty minulosti, přítomnosti, státnímu úředníkovi, geniálnímu dítěti, smrti i životu. Deset příležitostí do skupin nepatřit s předpokladem, že to nejlepší v těchto případech deziluze je patřit do skupiny těch, kdo jsou mimo skupiny. Možná že humor, kterým hra oplývá, překryje zklamání anebo ho možná jen výrazněji vysloví.