Dobrodružství Robinsona Crusoe

Od roku 1902, kdy natočil Georges Méliès první adaptaci Defoeova románu, se na plátnech kin vystřídalo bezpočet dalších filmových Robinsonů. Největší umělecká hodnota se přisuzuje Buñuelovu prvnímu barevnému snímku, přestože danou příběhovou linii neopouští a nesnaží se ji „intelektualizovat“. Základní buñuelovskou situací je odtrženost postav od okolního světa. Hrdinové nedokáží překročit práh místnosti (Anděl zkázy), bloudí pralesem (Smrt v této zahradě), jsou alegoricky uvězněni v konvencích své třídy (Nenápadný půvab buržoazie), v posedlosti nebo ve víře (Viridiana). Robinsonův ostrov je tedy podobně jako sloup v Šimonu na poušti jedním z „archetypálních“ míst Buñuelova světa. Jeho filosofii ale dobře rozpoznáváme i v narážkách na „třídní problém“ (Robinson se Pátkovi nepředstavuje jménem, ale nabízí mu přátelství jako „Pán“), či v úvahách o civilizačním pokroku (bývalý kanibal nechápe, k čemu je bělochům zabíjení protivníků, které nechtějí jíst). S Pátkem se Robinson pustí i do katechismu o odůvodnitelnosti duše. Bible, zprvu trosečníkova útěcha, se stává nesrozumitelnou. M. K.