Anna a vlci

„Církev, policie, sex pojednané formou čitelných symbolů. Lákalo mě udělat film, kterého se cenzura nedokáže zmocnit,“ komentoval Annu a vlky Carlos Saura. Ony režisérem zmiňované čitelné symboly jsou zašifrovány do postav tří bratrů, z nichž každý trpí psychickou deformací: José, sběratel uniforem, si osvojil vojenské manýry a despotismus, Juan podléhá sexuální mánii a Fernando se uchyluje k náboženskému blouznění a askezi. Úchylky obsesivního rázu, zachycené s psychologickou věrohodností, získávají v rámci Saurova groteskně fantaskního podobenství také platnost alegorickou, jsou v nich personifikovány tři opory státní mašinérie: militarismus, klerikarismus a morální tabu znásilňující lidskou přirozenost. K perverzní podstatě bratrů-vlků proniká vychovatelka Anna, která do bizarního světa španělské rodiny přichází z odlišného prostředí. Nejprve je udivena, zaskočena a fascinována, posléze začne sama určovat pravidla hry a provokuje u svých mužských protihráčů sebeobnažení.